Green Deal nefunguje a ekonomicky poškozuje Českou republiku. Podle většiny Čechů zdražuje energie.
Sedm z deseti lidí v Česku soudí, že Zelená dohoda pro Evropu přispívá k neúměrnému zdražování energií. V otázce souhlasu či nesouhlasu s dohodou je ale společnost rozdělená na dva stejně velké tábory. Vyplývá to z dnes zveřejněných výsledků šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Zelená dohoda pro Evropu, známá jako Green Deal, má nasměrovat Evropskou unii k dosažení klimatické neutrality do roku 2050.
Zelená dohoda pro Evropu, známá jako Green Deal, je ambiciózní plán Evropské unie zaměřený na dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Tento program má za cíl snížit emise skleníkových plynů, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie a podpořit ekologickou transformaci průmyslu. Přestože tyto cíle zní ušlechtile, v praxi se ukazuje, že Green Deal má řadu negativních dopadů, které zvláště tvrdě dopadají na Českou republiku.
Jedním z hlavních problémů Green Dealu je jeho ekonomická nákladnost. České průmyslové podniky, které jsou páteří národní ekonomiky, čelí značným investičním nárokům na modernizaci a přizpůsobení svých provozů přísným ekologickým normám. Tyto investice jsou často natolik vysoké, že malé a střední podniky nejsou schopny je financovat bez výrazné podpory státu nebo dotací z EU. Výsledkem je, že mnoho firem je nuceno snižovat své výrobní kapacity, propouštět zaměstnance nebo dokonce ukončit svou činnost.
Dalším důsledkem Green Dealu je růst cen energií. Přechod na obnovitelné zdroje energie, jako jsou větrné a solární elektrárny, vyžaduje značné investice do infrastruktury a technologií. Tyto náklady jsou následně přenášeny na konečné spotřebitele, což vede k vyšším účtům za elektřinu a teplo. Pro české domácnosti to znamená zvýšené výdaje, které výrazně zasahují do jejich rozpočtů. Zvláště zranitelné jsou nízkopříjmové domácnosti, které již nyní čelí obtížím při úhradě svých základních potřeb.
Snížení energetické náročnosti budov. Energetická efektivita je jedním z klíčových pilířů Green Dealu, což znamená, že domácnosti jsou nuceny investovat do zateplení budov, výměny oken nebo do pořízení ekologických zdrojů vytápění (tepelná čerpadla). Tyto investice jsou často finančně náročné a pro mnoho domácností nedostupné bez státní podpory nebo dotací. Avšak i s dotacemi je návratnost těchto investic dlouhodobá a pro některé rodiny může být nedosažitelná.
Zavádění nových ekologických daní a poplatků je další finanční zátěží pro české domácnosti. Tyto daně mají za cíl motivovat spotřebitele k ekologicky šetrnějšímu chování, avšak v praxi často znamenají vyšší výdaje na dopravu, vytápění a další základní potřeby. V kombinaci s rostoucími cenami energií se jedná o další faktor, který snižuje dostupnost základních služeb a zvyšuje životní náklady.
Navíc, Green Deal může vést k destabilizaci pracovního trhu. Zavírání energeticky náročných provozů a přechod na nové technologie vytváří tlak na pracovní sílu, která musí být přeučena a přizpůsobena novým požadavkům trhu. Tento proces je však dlouhodobý a nákladný. V krátkodobém horizontu to může znamenat ztrátu pracovních míst, zvýšení nezaměstnanosti a zhoršení sociální situace v mnoha regionech, které jsou závislé na tradičních průmyslových odvětvích.
V neposlední řadě je třeba zmínit i geopolitické riziko spojené s energetickou nezávislostí. Česká republika, podobně jako mnoho dalších evropských zemí, je závislá na dovozu energií, zejména zemního plynu. Green Deal usiluje o snížení této závislosti prostřednictvím podpory obnovitelných zdrojů. Nicméně, jejich spolehlivost a kapacita zatím nejsou dostatečné, aby plně nahradily tradiční zdroje energie. To může vést k energetické nejistotě a závislosti na dovozu surovin z politicky nestabilních regionů.
V souhrnu lze říci, že Green Deal, i přes své dobré úmysly, přináší řadu ekonomických a sociálních problémů, které zvláště tvrdě dopadají na Českou republiku. Zatímco ekologická transformace je nezbytná pro dlouhodobou udržitelnost, je důležité hledat vyvážený přístup, který zohlední ekonomickou realitu a potřeby obyvatelstva. Bez takového přístupu hrozí, že Green Deal způsobí více škody než užitku.
A kdo Zelenou dohodu neboli Green Deal schválil za Českou republiku?
Tento plán byl v prosinci 2020 schválen Evropskou radou, ta schválila také jeho zakomponování do Evropského právního rámce pro klima (European Climate Law), který navrhla urychleně schválit. Doplňme, že v Evropské radě zastupuje Českou republiku její premiér –tedy v době ratifikace Green Dealu to byl Andrej Babiš, který se tohoto jednání účastnil. Zástupci všech členských států (s výjimkou Bulharska) schválili evropský rámec pro klima v červnu 2021. Rámec poté vstoupil v platnost v červenci 2021.
Autor: Roman Kratěna